MONGOLSKO

Pane Modráčku, s odstupem nějakých dvou tří týdnů bych chtěla zhodnotit cestu do Mongolska v červenci tohoto roku. Především chci konstatovat, že jsem ráda, že jsem se do Mongolska s vaší cestovkou vydala. V mnoha ohledech to byla cesta mnohem zajímavější, než jsem čekala. Program byl dobře připravený, drobné "vyladění" by bylo sice třeba, ale o to se určitě průvodce Martin postará a jistě to spolu proberete. Týká se to např. rozšíření programu u jezera Chövsgöl nebo o zařazení obrovské Džingischánovy jezdecké sochy do trasy. Mimochodem průvodce Martin Vorel byl skvělý a zaslouží pochvalu, a to nejen kvůli tomu, že umí mongolsky, a tak byl jediný, kdo se dorozuměl s naším řidičem. Martin je vždy dobře naladěný, pečlivý a má skutečný zájem o to, aby byli lidé spokojení, což není na mnohahodinových přejezdech po opravdu někdy příšerných, prašných nebo naopak rozblácených cestách zas až tak samozřejmé. Podle mne je největší plus Mongolska jednoznačně příroda a lidé. Příroda mě překvapila svojí různorodostí. Od vysokých horských vrcholů, pokrytých sněhem a ledem, až po nekonečné pláně pouště Gobi. Od zelených pastvin se stády jaků, ovcí, koz, skotu, až po písečné duny s velbloudy. Mimochodem už chápu, proč se Mongolsku říká Země koní. Jsou jich tam tisíce, možná mnohem víc než lidí. Lidé mě překvapili svojí vřelostí, zájmem a vstřícností. Ani jednou jsem se nesetkala s lhostejností, nezájmem nebo dokonce nějakým projevem nepřátelství. Cítila jsem se v této zemi bezpečně a jako vítaný host. Takže závěrem pro ty z vás, kteří cestu do Mongolska teprve zvažujete: - kde jinde, v které jiné zemi nebudou tisíce lidí kolem? - kde jinde, v které jiné zemi se vám vystřídají všechna roční období během jednoho dne? - kde jinde, v které jiné zemi se posadíte v terénu na kostru zkamenělého dinosaura? - kde jinde, v které jiné zemi budete mít v noci nad sebou nebe plné, plničké hvězd? - kde jinde, v které jiné zemi vám přijde v půl páté ráno paní do jurty rozdělat oheň, aby vám nebylo zima? - kde jinde, v které jiné zemi najdete volně v přírodě malé kamenné mohyly a na nich platné bankovky? A mimochodem - kde jinde, v které jiné zemi se z vás hned po příletu a výměně peněz stanou milionáři? :-) Na konci naší cesty uměl náš řidič vedle rodné mongolštiny i jedno cizí slovo: DOBRÝ! A přesně tohle říkám i já o Mongolsku. Alena Smolejová

Vážený pane Modráčku! Jako účastník zájezdu „Mongolsko” (3.7.-21.7.2018) jsem po třiceti sedmi letech znovu navštívil tuto velkou zemi. Na čas jsem vyměnil nervózní, vedrem sužovanou, střední Evropu za řídce osídlené kraje, kde dopravním standardem není dálnice, ale nejistá stepní cesta, a hotelové ubytování alternují romantické jurty. Postarší automobil, partnerské mongolské cestovní kanceláře, měl sice nejlepší léta za sebou, ale konec konců vždy bezpečně dovezl na místo partu šesti českých poutníků, včetně dvou zástupkyň něžného pohlaví, vedenou neúnavným průvodcem Martinem Vorlem. Martin, vybaven aktivní mongolštinou, studijními znalostmi mongolských reálií i navigační technologií, nás neúnavně informoval o tamním životě, vodil po klášterech, přírodních krásách, doporučoval vhodná jídla, lahodící zmlsaným jazýčkům, trpělivě odpovídal na naše často naivní otázky, a starostlivou péčí přesvědčoval, že slušnost, ochota, a obětavost pro druhé patří do arsenálu mezilidských vztahů i v jedenadvacátém století. Mongolsko nám představilo mnohé ze svých tajů a krás. Na severu uprostřed modřínových lesů, v krajině podobné sibiřské tajze, čarovalo průzračně čisté jezero Chovsgöl se dvěma procenty světových zásob sladké vody, menší sourozenec ruského Bajkalu. Toulky ruinami klášterů i nově budovanými církevními objekty situovanými do poklidných údolí připomněly duchovní rozměr mongolské krajiny. Uprostřed pouště Gobi, v lokalitě Bayanzag, proslulé nálezy dinosauřích koster, jsme při procházce mezi skalami torzo jednoho dinosaura dokonce sami identifikovali. Fotografy uváděla v nadšení stáda koní ve volné krajině, obdivovali jsme životní vitalitu velbloudů i majestátnost orlosupů vznášejících se nad krajinou. Stepi s loukami byly pastvou pro oči bažící po barevné kráse květin. Čistý průzračný vzduch plání stále ovívaných větrem dal vyniknout obloze, kde jako v surrealistických kompozicích Salvatora Dalího se v rychlém sledu měnily tvary mraků a mráčků. A za jasných nocí, vzdáleni světelnému smogu, sledovali jsme symfonii tisíců hvězd, koupajících se v Mléčné dráze. Ani Mongolsku se nevyhnula moderní doba. Polovina z třímilionového národa dnes žije v Ulanbátáru, výškové budovy tamních bank, úřadů, i obytných domů s rukopisem špičkových západních architektů, zastiňují klášter Gandan, nedávno instalovanou velkou sochu Buddhy, i sídlo bogdgegéna, posledního církevního a světského vládce Vnějšího Mongolska. Mladí se neobejdou bez mobilu či tabletu, osobní zážitky si zpestřují „selfíčky“, populární je „karaoke“, amatérský zpěv do hudebního základu, dívky si bělí pleť kosmetickými prostředky. Suverénem dnešního Mongolska je kult Čingischána. Socha krutovládce a autokrata vévodí budově tamního parlamentu, pojmenovali po něm mezinárodní letiště, kopci kousek za Ulanbátárem vévodí asi čtyřicetimetrová Čingischánova socha na koni, možná největší na světě. Bylo by možno ještě dlouho popisovat přírodní krásy měnícího se Mongolska, liduprázdné prostory bez továrenského smogu, hory, stepi a pouště s volně se pasoucími stády. CK Karavela dokáže tyhle zážitky klientům zprostředkovat za přijatelnou cenu a v bezprostředním styku s krajinou a lidmi. Vám všem, najmě panům Modráčkovi a Vorlovi – kteří jste mongolskou expedici organizačně připravovali a zajišťovali, patří náš dík. A Vy, váhající cestovatelé, nezapomínejte, že Mongolsko je v dnešním světě jedním z posledních chrámů přírody. PaedDr. Jaroslav Moravec, Třebenice

Ahoj v Karavele. V Mongolsku se sešla dobrá parta, počasí dost proměnlivé, ale ucházející, dost často byly bouřky, pršelo. Viděli jsme toho ale dost zajímavého i když přejezdy terénem byly občas trochu namáhavější a dlouhé. Řidič musel občas opravovat auto, ale vždy to nakonec dobře dopadlo. Ale to patří určitě k Mongolsku. S ubytováním, jídlem i pivem též nebyl problém. Průvodce byl snaživý, slušný a snažil se vždy vyhovět a řešit situace ke spokojenosti všech. Dle mého názoru však tento zájezd je opravdu pro opravdovější cestovatele, ne pro všechny, ale ti se asi na něj nehlásí. Jiří Kočí, Havlíčkův Brod